Filip Sasínek vstoupil do letošní halové sezóny opravdu skvěle a po parádním minulém roce nás opět přesvědčil, že u nás vyrostl opravdu mílař mimořádných kvalit.
Filipe, loňská sezóna byla pro tebe opravdu excelentní a zlomová. Fanouškům běhání jsi udělal opravdu velkou radost, i když mnozí o tobě slyšeli poprvé až po tvém fantastickém běhu v Ostravě na Zlaté tretře. Můžeš nám na úvod našeho rozhovoru uplynulou sezónu zhodnotit?
Moje sezóna 2016 začala povedenými výkony v krásné hale ve Vítkovicích, kde se mi podařilo zaběhnout osobní rekord na traťi 1500 m (3.41,37 min.). Rychlost jsme pak testovali ve Vidni, kde jsem 800 m běžel za 1:48,24 – opět vylepšený osobní halový rekord. Koncem února jsem v ostravské hale vyhrál republikový šampionát mužů v běhu na 1500 m, kde jsem se pokoušel i o splnění limitu pro halové mistrovství světa v Portlandu, ale nevyšlo to. Pak se mi v květnu podařilo zvítězit na našem největším mítinku Zlatá tretra v Ostravě skvělým časem 3:36.32 min. Tímto výkonem jsem zaostal pouhých 12 setin od ostrého limitu na OH v Riu! Každopádně o více jak dvě vteřiny jsem překonal český rekord kategorie dvaadvacetiletých a splnil limit na venkovní Mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde jsem ve finále na 1500 m doběhl na osmém místě. Z Mistrovství ČR mužů a žen do 22 let na dráze jsem si dovezl zlato a pak už následoval můj první start na Diamantové lize v Zurichu, kde jsem si zaběhl ve fantastické atmosféře osobní rekord na osmistovce 1:46,42.
Společně s trenérem Slezákem jste letošní zimní přípravu mírně pozměnili.
Zimní příprava začala jako vždy na horách, tentokrát ve Vysokých Tatrách, ale je pravda, že velkou změnou bylo 4 týdenní soustředění v jihoafrickém Potschefstroomu. Po návratu domů z jihu Afriky jsme museli kvůli neskutečným mrazům u nás v republice trochu improvizovat a příprava dále probíhala vesměs v Praze v hale.
Jak moc se lišil trénink na jihu Afriky od tvého běžného tréninku v Česku?
V Africe jsem musel ze začátku trénovat opatrněji. Jednak musí proběhnout aklimatizace a únava z cestování 8700 km vzdušnou čarou je také znát. Téměř 40 stupňový rozdíl teplot a nadmořská výška kolem 1300 m jsou pro organismus namáhavé. Ale chtěli jsme tréninky v Africe zachovat ve stejném duchu jako u nás, to znamená neběhat s žádným maximálním úsilím, nechodit žádné silové věci, ale naběhat hlavně objem. Ale jelikož nám Afrika právě díky příznivému počasí dovolila trénovat daleko kvalitněji a s menším úsilím než u nás, hodnotím tento tréninkový kemp velice pozitivně.
Celé soustředění jsi absolvoval bez svého trenéra Antonína Slezáka . Řešili jste spolu tréninky na dálku?
Ano, s trenérem jsem jednotlivé tréninky konzultoval přes internet, posílal mi tréninkový plán a občas jsme si i zatelefonovali a jednotlivé dny vyhodnotili.
Na soustředění v jihoafrickém Potschefstroomu byl tvým tréninkovým sparring partnerem slovenský reprezentant Matúš Talán – byla to jen náhoda, nebo můžeme očekávat něco více od této spolupráce?
Především jsem s Matúšem velmi dobrý kamarád, což se projevuje i v trénincích kde vládne opravdu parádní atmosféra. Matúš již v minulosti v Hodoníně u mého trenéra trénoval, ale teď dvě sezóny běhal doma na Slovensku za oddíl AC Stavbár Nitra, kde i trénoval. Spolupráci před odletem na soustředění do JAR jsme měli naplánovanou již dříve. Trénuje se mnou již od října (soustředění ve Vysokých Tatrách) a je pravdou, že se nyní do Hodonína vrací trénovat do naší běžecké skupiny „Štrekaři“ k mému trenérovi..
Oba dva jste vstup do letošní halové sezóny měli doslova raketový. Matúš hned na začátku sezóny zaběhl ve Vídni na mezinárodním mítinku Indoor Track & Field Vienna v běhu na 800 m čas 1: 49,37 min., čímž si vytvořil nádherný absolutní osobní rekord a zaostal za požadovaným limitem na březnové halové ME v Bělehradě jen 37 setin sekundy. Hned o týden později v polské Spale se mu podařilo tento limit pokořit (1:48,73 min.) i díky tvé vydatné pomoci, kdy jsi mu dělal vodiče. U tebe letos platí pravidlo co závod (Praha, Düsseldorf, Spala, Toruň), to splněný limit na HME v Bělehradě,což je téměř neuvěřitelné a dokázal jsi si vylepšit osobní halový rekord na trati 1500 m již na 3:40,26 min. Znamená to, že se téměř 4 týdenní společná atletická příprava na jihu Afriky vydařila?
Jak jsem již říkal, tento tréninkový kemp hodnotíme velice pozitivně. V Jižní Africe jsme strávili měsíc a soustředění bylo velice vydařené. Dobře jsme se aklimatizovali, odmakali vše co bylo v plánu a hlavně nás nepostihl žádný zdravotní problém. Po návratu domů jsem zvládnul i přechod do mrazivého počasí u nás. Nyní již s odstupem času a hlavně na základě dobrých výsledků můžeme být spokojeni.
Závod v Düsseldorfu jsem sledoval v přímém přenosu Eurosportu a hodně se mi líbil výrok komentátora Štěpána Škorpila – „Filip byl nejlepší z bílých“. Jak je tedy těžké soupeřit s „černými“ běžci?
I když atleti z afrického kontinentu jsou rození běžci, s každým se dá závodit, což se mi nedávno povedlo na mezinárodním mítinku v polské Toruni.
Jak bude nyní probíhat příprava vzhledem k halovému mistrovsví Evropy v Bělehradě?
Poběžím ještě na Mistrovství ČR mužů a žen v Praze a pak už budeme pouze ladit.
Loni si se stal členem Centra sportu ministerstva vnitra, kde jsi dostal úvazek a tím pádem jsi se stal profesionálním sportovcem. Uvažujete společně s trenérem ještě o nějaké změně?
„Trénuji a zůstávám i nadále členem Atletického klubu Hodonín. Je pravda, že díky úvazku u ministerstva vnitra se mohu plně věnovat atletice.
V Hodoníně trénuješ společně s běžeckou skupinou „Štrekaři“.
Ano, jsme skvělá parta. Kluci mi umí v trénincích pomoct. Pod vedením trenéra Slezáka se nám daří a postupně se všichni zlepšujeme.
Kolik kilometrů jsi naběhal nejvíc za měsíc?
Není to jen o kilometráži, ale v přípravném období kolem 450 km. Samozřejmě jde naběhat i více, např. David Kákona z naší skupiny dokáže i přes 700 km.
Jakou trať jsi běžel v tréninku nejdelší?
24 kilometrů právě s Davidem.
Kde myslíš, že máš nějaké rezervy k dosažení ještě lepších výkonů?
Myslím, že mám rezervy v udržení tempa při závodě a určitě ve finiši.
Máš před závodem nějaký rituál a jak probíhá Tvůj závodní den?
Základem je kvalitní spánek a snídaně. Ráno jdu také trošku poklusat, ale jen dva až tři kilometry lehce. Samozřejmě přes den se neustále protahuji zhruba každé dvě hodinky. Dvě hodiny před závodem již musím být na stadionu. Asi tak hodinku před samotným závodem se začínám rozklusávat, pak se protáhnu, rozcvičím, ale před závodem si také rád v klidu jen tak posedím, zkoncentruju se a potom hurá na to!
Co pro tebe běhání znamená?
Vášeň, koníček, zábavu a v neposlední řadě i zdroj příjmů.
Nedávno proběhlo vyhlášení a dekorování nejlepších sportovců Hodonínska za rok 2016, kde jsi obhájil své loňské vítězství, ale ty jsi stále častěji zván i na jednotlivé společenské, sportovní a kulturní akce. Jak vnímáš stoupající mediální zájem?
Tak samozřejmě mě každé vítězství v podobných anketách potěší a já si nesmírně vážím zájmu jak fanoušků tak médií.
Taktéž jsi začal s vysokoškolským studiem trenérství. Znamená to, že by jsi se chtěl v budoucnu trénování atletiky věnovat?
V současné době se chci plně věnovat běhání, ale pokud někdy v budoucnu bude ta příležitost, nic nevylučuji.
Svých prvních velkých úspěchů jsi dosáhl ve stýplu (8. místo na Mistrovství světa dorostenců v Doněcku 2000 m př., MS juniorů Eugene 3000 m př.), neuvažujete spolu s trenérem o zařazení této tratě i v letošní sezóně?
Letošní sezóna bude hodně dlouhá a náročná, zatím jsme tuto otázku s trenérem neřešili.
Jaké jsou hlavní cíle do letošní sezóny?
Nejbližším mým cílem je nyní HME v Bělehradě, dále ME do 22 let v polské Bydhošti, kde bych se chtěl poprat o přední příčky, Světová universiáda v Tchaj-peji a mým snem je pokusit se o splnění limitu na MS v Londýně.
Filipe, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
Autor: R.D.